První třídnická hodina

Praní třídního prádla

První z plánovaných třídnických hodin proběhla ve čtvrtek 17. 10. 2013.

TH by se neměly zabývat organizačními záležitostmi, ale spíše tím co nás tlačí, o čem si potřebujeme promluvit, co potřebujeme změnit.  Tentokrát jsme se bez vody a prášku pustili do praní prádla. Toho třídního. Cílem startovního setkání bylo „bělení“ problémů, které vyplouvají na povrch den co den.

K praní velkého prádla však nelze přistoupit bez přípravy. Pokud mají mít třídnické hodiny smysl, musíme se naučit naslouchat jeden druhému a také  kultivovaně vyjadřovat svůj názor a mluvit jen sami za sebe („JÁ“ věty). Musíme držet na uzdě svou chuť hodnotit a kritizovat projevy druhých. To je pro mnohé tvrdý oříšek! Dá se to však naučit. Třeba pozorným sledováním a napodobováním gest druhého, neverbální, předem určenou reakcí na dotaz, posloucháním ticha, vyladěním do společného rytmu krátkým tancem apod.

Po úvodním vyladění už nebylo tak obtížné přistoupit k jádru věci. Co považujeme u nás ve třídě za pozitivní? A co nám naopak nejvíce vadí?  Každý samostatně psal své odpovědi na dva lístečky – jeden pokládal na hromádku označenou plusem, druhý na hromádku označenou mínusem. Po skončení byly všechny plusové lístečky uloženy pro příští třídnické hodiny, na lavici zůstaly jen ty mínusové. Tady nešlo o to někoho jmenovat (udat), ale popsat, jak vnímáme negativní věci, které se ve třídě dějí. Nejčastěji to bylo sděleno větou „Je mi nepříjemné, když…“. Zmíněné problémy jsme vypsali na tabuli.

Po skončení této aktivity hledaly náhodně vzniklé dvojice (partneři se vyhledali podle lístků se stejným číslem) možná řešení toho nejžhavějšího. Ukázalo se, že to jsou POSMĚŠKY, NADÁVKY, SHAZOVÁNÍ, PROVOKACE.  Nemáme zkrátka rádi, když se nám někdo směje za sebemenší chybu, když upozorňuje na naše nedostatky, když nám leze do našeho osobního prostoru přesto, že si to nepřejeme a mnohokrát jsme to dali najevo.

Dvojice se postupně spojovaly do větších a větších skupin. V nich se „vypilovávalo“ řešení probíraného mínusu. Jak by to ve třídě vypadalo, kdyby už neexistoval (Jaké věty by byly slyšet? Jaké věty by nebyly slyšet? Jak by poznali učitelé, že problém zmizel? Jak by to poznali jednotliví žáci? Jak bych to poznal já osobně?...). A jaké pravidlo stanovit a dodržovat, aby došlo k úplnému vymazání problému, který nás vytáčí.

Výsledkem všeho snažení byl SLIB, KTERÝ PODEPSALY VŠECHNY DĚTI. Při další třídnické hodině budeme diskutovat o tom, jakou váhu přikládáme svému podpisu pod tímto pravidlem.

Chválím většinu z Vás (především dívky) za to, že jste pochopili důležitost našich setkání a chováte se podle toho.

Kárám některé z Vás za to, že nechcete chápat důležitost našich setkání, chováte se podle toho a bouráte vše, co bychom spolu mohli vystavět (Fanda, Sandra, Jirka M., Robík, Petrové, Pavel).